Mgr. Lucie Sitařová, CSB

"... pro váš naplněný intimní život."  

Reference

"Lucie, s trochou nadsázky se dá říci, že není den, kdybychom já nebo manžel neděkovali za Vaše služby :-)."

Klára

"Potkala jsem tu nejlepší průvodkyni k poznání své vnitřní Bohyně. Dokázala jste mi pomoci otevřít, poznat, objevit a uzdravit mojí ženskou energii a hlavně díky ní jsem probudila v sobě Bohyni. Lucie, děkuji Vám :)."

O.

„Cítím, jak moje vagina reaguje na blízkost mého muže, cítím touhu i vášeň. Všechno cítím mnohem intenzivněji. Myslela jsem na to, jaká je škoda, že mi taková krása tolik let unikala, přišlo mi, že jsem měla hrozně ochuzený život... Samotné spojení má taky úplně novou kvalitu, vůbec nemusím ujíždět hlavou do nějakých fantazií, abych se vzrušila, stačí mi vnímat manžela, jeho dotyky. I uvnitř jsem citlivá, vnímám naprosto přesně různou citlivost v různých místech uvnitř. Vůbec se to nedá srovnat se stavem před mapováním, je to jako bych měla dřív uvnitř nějakou plastovou trubku a ta je teď pryč a my se dotýkáme jeden druhého přímo, ne přes tlustý plast.“...

Martina

"Po sezeních s Vámi si uvědomuji, že moje tělo je to nejdůležitější, co mám a chci o něj láskyplně pečovat a starat se. Došlo mi, že to, co mám uvnitř sebe, je potřeba chránit, takže nastavit hranice pro ostatní lidi - na tom jsem začala ,,makat". Bohužel jsem dlouhou dobu dovolila blízkým lidem, aby si se mnou dělali, co chtějí. Také jsem přestala pojídat antidepresiva (postupně jsem je vysadila) a dala důvěru tělu, že to spolu zvládneme bez nich."

Jana

"Děkuji Vám za to, že jste mě naučila vnímat a mít ráda své tělo. Mapování bylo super, cítím se uvolněnější. Díky Vám dnes vnímám svoje tělo a prožívám sex úplně jinak."

Katka

„Jak mě posunulo vaginální mapování? Asi nejčastěji si uvědomuji svůj dech, vědomě ho prohlubuji do břicha a celého těla... naučila jste mě to, když jste dýchala se mnou. (Během celé terapie jste se ke mně velmi láskyplně a velmi ohleduplně chovala a já se cítila bezpečně, i když občas mapování nebylo příjemné... Velmi si vážím Vašeho láskyplného přístupu ke mně. I tímto jste mě hodně naučila, ukázala jste mi, jak se mám k sobě chovat.) Jsem mnohem více vnímavější k pocitům v těle...chodím několik měsíců na psychoterapie a tam jsem si od doby mapování všimla, že i vzpomínky na nepříjemné zážitky mají svůj nepříjemný pocit v těle. Předtím jsem to nevnímala. Dovolila jsem si odřeknout dobře placenou práci, kterou jsem v době mapování získala, jenom proto, že by mi nepřinášela žádnou radost. Po tom, co jsem se přítelem nechala donutit k interupci, už jsem s ním byla schopná mít jen tvrdý sex. Při mapování se mi nějak vybavilo, že jsem se tím nechala trestat a poškozovat na těle, abych nemusela cítit při sexu tu obrovskou bolest na duši kvůli potracenému dítěti. Při vracení se do minulosti, se často musím sebe ptát, jak jsem to mohla sama sobě dopustit. Svoje tělo mám od doby mapování mnohem více ráda, jsem na sebe hodnější. A o hodně více vnímám svoji vagínu a celý podbřišek, pomáhá mi k tomu i dýchání...je to příjemný a hezký pocit. Přesouvám pozornost z hlavy do těchto oblastí. Přináší mi to radost, lehkost těla, ukotvení v sobě“...

Marie

"Předně chci moc poděkovat za milý a citlivý přístup. Téměř hned po sezení mi konečně došlo, že mé ženské orgány jsou orgány stejné jako ty ostatní, takže není důvod se od nich odstřihávat či je mít za tabu. Vím, že ještě na tom mám trochu práce, nějaké věci mi ještě budou dotékat, ale tohle byl důležitý a potřebný začátek a věřím, že brzy budu schopna své tělo plně přijímat se vším všudy. Podbřišek jsem pak ještě pár dní cítila. Také myslím, že to bylo účinné "nakopávadlo" k otevření některých témat a otevřenější komunikaci v našem vztahu s přítelem. Děkuji za spoustu inspirace a pobídky k vědomému sebeobjevování. Jsem ráda, že jsem se k Vám odhodlala."

Vendula

"Lucie, ráda bych Vám poděkovala za moji pomoc s jizvou po porodu, se kterou jsem bojovala nejen fyzicky, ale i psychicky. Nechtěla jsem si ji připustit. S Vaší pomocí se mi podařilo dostat se rychle zpět do intimity a nyní si užívám sex jako před porodem, navíc s chutí a myšlenkou experimentovat, například s G-bodem. Kromě toho jsem se díky Vám také dozvěděla, že jsem ještě nevyužila všechny možnosti ženského potěšení."

R.

"Tvoje mapování mi dalo vnímání toho, jak jsem zvyklá na láskyplné doteky.. jak jsem zvyklá na to, cítit něhu a bolest..a že bych si více přála být citlivá na jemnost. a odevzdat pocity bolesti. Velmi blízko po mapování jsem dostala i menstruaci.. a cítila jsem se v ní na začátku velmi hluboce .. jako v medu."

H.

"Zjistila jsem, že i já mám G-bod a jak ho stimulovat. Také, že já sama mohu objevit, co mi dělá dobře a naučit se používat i erotické hračky...A určitě jsem byla ráda i za to, že jsem se mohla svěřit se svojí tíží a byla jsem vyslechnuta."

I.

O ZTRACENÉ SEXUALITĚ A ZNOVU NALEZENÉ DŮVĚŘE Když jsem (neplánovaně) otěhotněla, utěšovala jsem partnera, že teď nás aspoň čeká spousta nechráněného sexu. Opak byl pravdou. Naše sexualita pomalu ale jistě vzala za své. Nejdřív to byly kvasinky, pak těhotenské hormony, později jako by překáželo velké břicho... V sexualitě sem tam něco, ale dohromady nic moc. I těšili jsme se po porodu. Porod byl úžasný, krásný, intimní, přirozený a bez nástřihu, přesně podle mých představ a přání, prostě paráda. Přirozené poranění porodní asistentka šetrně a pečlivě opravila, hojilo se dobře. Pár týdnů po porodu, když naše úžasné miminečko spalo, jsme to tedy opět zkusili – a já byla nadšená, že ve svém tělo opět cítím tu úžasnou a magickou energii života. Prožili jsme jedno naprosto nádherné milování...a tím to skončilo. Zase sem tam něco, ale dohromady nic moc. Bolela mě jizva po poranění, neměla jsem chuť. Sexualita a radost, kterou do partnerského života přináší, se z naší ložnice opět začala pomalu ale jistě vytrácet. Nechuť, nuda, odcizení – zhnusení. Jednou mě partner večer po návratu z delší pracovní cesty vášnivě políbil. Cítila jsem jen strach, hnus, odcizení a odpor. Vyděsilo mě to; ihned jsem se odtáhla. Přiznala jsem mu jen strach. V tu chvíli jsem ale věděla, že takhle to dál nejde. Sexualitu jsem vždy vnímala jako jakýsi barometr našeho vztahu – když to fungovalo v posteli, fungovalo to celkově, a když to v posteli nefungovalo, značilo to nějaký problém jinde, který jsme si potřebovali vyjasnit. Věděla jsem také, že některé ženy po porodu už sexualitu vůbec neprožívají, maximálně se „přemůžou“ když zatouží po dalším dítěti. Jsem poměrně mladá a s podobným scénářem jsem se prostě odmítala smířit. V té době jsem se také dozvěděla o vaginálním mapování. Zpočátku mi to přišlo pořádně ulítlý, nepředstavitelně trapný, prostě NE. Když ale byla v A Centru na toto téma přednáška, šla jsem. Setkání vedla Lucie Sitařová, dvě hodiny mě a dalším ženám, převážně také maminkám, povídala o tom, jak vaginální mapování probíhá a jak funguje (můžete si přečíst na jejím webu). Lucie mi byla docela sympatická, to, co říkala, se mnou rezonovalo; nejpřesvědčivější pro mě ale byl příslib toho, že jde o jednorázovou záležitost: Po absolvování všech tří sezení všechny potíže jednou provždy skončí a už se nevrátí. Wow. To jako fakt? To jako fakt. Tahle slova na mě velmi zapůsobila, ještě ale nějaký čas trvalo, než jsem se odhodlala Lucii napsat a požádat ji o pomoc. Bylo to pro mě těžké rozhodování, odjakživa jsem velmi háklivá na svou intimitu. (Však jsem si s celou tou sexualitou počkala až na toho pravého.) Cítila jsem ale, že tuto terapii potřebuji. Volání duše, chcete-li. Jakmile jsem se ale rozhodla, už jsem se nemohla dočkat. Když jsem poprvé konečně mířila za Lucií do jejího útulného studia, trochu jsem se bála. A ještě mezi dveřmi jsem to Lucii na rovinu přiznala. Samozřejmě to nebyl žádný problém. Lucie je profesionálka a dovedně rozpustila mé obavy ještě před začátkem terapie. Při společném povídání, cvičení a následné masáži jsme se mohly trochu poznat a já se mohla uvolnit, naladit. Vlastně to byla taková předehra. Až pak, velice uctivě, citlivě a s respektem začal Lucie s mapováním mé vagíny. Jakmile se mě Lucie poprvé dotkla, skákala jsem do stropu bolestí. Nemohla jsem dýchat. Brečela jsem. Kopala jsem kolem sebe a křičela. Lucie se mě dál velmi jemně a citlivě dotýkala a pomáhala mi uvolnit všechny křivdy a bolesti, které se v mé vagíně uložily a které mi bránily prožívat spokojené milování. Díky jejímu citlivému a důslednému vedení jsem mohla v přítomnosti vše prožít, uvolnit, vyřvat a prodýchat, fyzicky i v přeneseném slova smyslu. Ano, bylo to tedy zatraceně náročné. Ale výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Jednotlivá sezení následovala vždy zhruba týden po sobě a první výsledky, posuny k lepšímu, se začaly dostavovat již po našem prvním setkání. Najednou jsem zase měla chuť svého muže líbat. Najednou jsem zase měla chuť svého muže škádlit. Tento vývoj mě povzbudil a zároveň potvrdil, že jsem skutečně na správné cestě a že ta velká dřina a prožívání intenzivně nepříjemných pocitů za to stojí a opravdu povede ke kýženému výsledku. Na další sezení už jsem šla v mnohem lepší náladě, a taky už to nebylo až tak zlé. Těšila jsem se na tu třešinku na dortu, těšila jsem se, že až svou vagínu s Luciinou pomocí vyléčím, zase budu prožívat to nádherné milování, jaké jsme si s partnerem užívali dřív. To jsem si ještě pamatovala. Již po druhém sezení jsem ve svém těle po dlouhé době opět cítila proudit onu magickou sexuální energii. Byl to proud zatím velmi slabý, ale byl tam a to bylo dobré znamení. Byla jsem opravdu nadšená. Ještě jsem to ale nechtěla lámat přes koleno, chtěla jsem počkat, až to budu cítit zase na sto procent. Nechtěla jsem to zakřiknout nebo ošidit. A tak mě čekalo ještě jedno, již docela příjemné a přátelské setkání s Lucií a v jejím pražském masážním studiu. Odcházela jsem od ní lehčí o mnohá nepojmenovaná trápení a s mnohem osobnějším vztahem ke své vagíně. (Dala jsem jí jméno Isabella.) Po posledním sezení se nějakou dobu jakoby nic nedělo. A pak se věci daly do pohybu. Najednou mi všechno došlo, najednou jsem viděla ten zásadní problém, který mezi námi byl a který mi bránil s partnerem milenecky splynout. Nedokázala jsem ze srdce vymazat obrovský pocit zrady z domnělé nevěry, kterou jsem „odhalila“ během těhotenství. Nedokázala jsem se smířit s tím, že můj partner má blízký vztah ještě s jinou dívkou. Prostě jsem svému partnerovi nevěřila. A důvěra, to je ve vztahu poměrně zásadní věc. Najednou mi došlo, jak je to celé postavené na hlavu. Najednou jsem viděla, jak úžasnou věc můj muž dělá, když pevným přátelstvím poskytuje dívce dospívají bez pořádného táty pozitivní mužský vzor. Najednou jsem za to na něj byla hrdá a zatoužila jsem tu dívku lépe poznat. A jak se to projevilo v naší sexualitě? První milování bylo ještě emočně hodně bouřlivé. Bála jsem se, jako když to bylo úplně poprvé. Musela jsem na tom zapracovat ještě v tom přítomném okamžiku. Podívat se přitom svému muži do očí a říkat: Miluji tě, věřím ti. Miluji tě, věřím ti. Miluji tě, věřím ti, věřím... Nejdřív jen v duchu a pak i šeptem. Když i on řekl to své Miluji tě, proud sexuální energie se konečně uvolnil a já jsem plakala dojetím a štěstím. Bylo to velmi spontánní, velmi silné a taky opravdu nádherné. Ano! Konečně! Jsem velmi vděčná Lucii za to, že dělá to, co dělá. Svému partnerovi za to, že měl se mnou tolik trpělivosti a že to se mnou nevzdal. A hlavně: Jsem vděčná sama sobě, že jsem našla odvahu do toho jít. Rozhodně se to vyplatilo – každé další milování, kdy respektuji přání a potřeby své vagíny, je lepší a lepší a přináší nám oběma nepopsatelně nádherné pocity. Kvalita převážila nad kvantitou. Do naší ložnice opět zavítala společná radost a sexuální energie, živá a magická, opět naplno proudí mým tělem, už jí nic nebrání. Milování je dokonce ještě lepší, než kdy dřív: Nedávno jsem dokonce zažila i svůj první vaginální orgasmus."

Hanka

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů